Vílí rtěnka

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Je tu zase neděle (a já se pořád ještě učím na tu zatracenou poslední zkoušku), takže jediné, co vás dneska čeká, je wordvemberovská povídka. Popravdě už se nemůžu dočkat, až budu moct zase psát...

No, tak si zatím užijte zbytek neděle a dnešní povídku.

Příjemné čtení.

Vaše Dark Lord.

---

"Um, Myrno? Co je tohle?"

Terry upustil na stůl před svou spolubydlící list papíru.

"Ukaž…" Myrna se na papír zadívala a potom ho najednou popadla a bez jakéhokoliv skládání ho nacpala do kapsy. "Nic."

"Tak to promiň. Netušil jsem, že 'nic' obsahuje výtažky z pěti různých kytek, hadí krev, sluneční svit a jíl ze dna řeky. A k tomu pár věcí, jejichž názvy ani nedokážu vyslovit."

"Tys to četl?" zamračená se.

"Samozřejmě, že jsem to četl. Leželo to na zemi u tiskárny, jen jsem chtěl zkontrolovat, jestli to není něco důležitého."

"Rozhodně není!"

"Každopádně to zní trochu podivně. Hadí krev? Sluneční svit? To má být nějaký lektvar?"

"Co? Ne, jasně, že ne! Co bych dělala s lektvarem?"

"Tak to opravdu netuším. Nechtěla bys mi to vysvětlit?"

"Um… ne?"

Terry na ni chvíli upřeně zíral. Potom pokrčil rameny a s myšlenkou, že z ní zatím zřejmě nic nedostane, odešel. Myrna se za ním chvíli dívala. Trochu ji překvapilo, že nevyzvídal víc, ale potom ji napadlo, že vypadal dost vyčerpaně. Snad si šel lehnout.

---

"Hm… Jsi si jistá, že to má vypadat takhle?" zeptal se Lee poněkud nervózně a šťouchl lžící do podivně zbarvené směsi v hrnku. " Nevypadá to zrovna vábně…"

"Nemám tušení, jak to má vypadat," prohlásila Myrna. "A právě to mě na tom tak baví. Může z toho být cokoliv a neznamená to, že je to špatně!"

"Dobře. Když myslíš…"

Myrna přikývla a chvíli směs v hrnku míchala.

"Představ si," začala po chvíli, "že jsem na to málem zapomněla. Ještěže Terry našel ten recept u tiskárny."

"Co na to říkal?" zajímal se Lee.

"Ptal se, co to má znamenat. Myslel si, že je to nějaký lektvar."

"Rozumím. A… cože to má být?"

"Domácí rtěnka přeci. Vílí. Isa mi na ni poslala návod."

"Isa?"

"Vždyť víš. Isa. Ta nymfa, co je u vás na brigádě."

"Ah, ty myslíš Isonei? Je rusalka, ne nymfa."

"To je skoro to samý."

"Ne, to není."

"Já vím, že není. Pořád si je pletu, jasný?"

"Chápu. Vlastně ne, nechápu. Jsou mezi nimi jasné rozdíly. Ale věřím ti."

"Díky, to oceňuju."

Chvíli jen tak stáli a usmívali se na sebe. Potom oba zároveň vykročili. Lee pomalu vztáhl ruku, aby Myrně odhrnul vlasy a přitom se k ní naklonil. Přibližovali se, až se skoro dotýkali nosy. Najednou Lee začal kašlat a rychle se odtáhl.

"To je hrůza," zamumlal a nakrčil nos. "Jsi si jistá, že to má být cítit takhle?"

"Co?" nechápala Myrna. Vypadala trochu dotčeně.

"Ta...věc."

"Myslíš tohle?" pozvedla hrnek se směsí na rtěnku, který celou dobu držela v rukou.

"Jo, přesně to."

Myrna do tmavé patlanice párkrát strčila lžící a potom si čichla.

"Fuj," prohlásila. "Co mi to ta Isa poslala?"

"Neudělala jsi někde chybu?" zeptal se Lee. Zatímco mluvil, otevíral okno. Byl poněkud pobledlý. Přesněji řečeno, bledší než obvykle.

"Chybu?" zamračila se. Lee v sebeobraně zvedl ruce.

"T-to nemyslím ve zlém!" bránil se. "Může se to stát komukoliv!"

"Vždyť já vím," zabručela a hrnek položila. "Ale nemám tušení, co jsem udělala blbě."

"Záleží na tom?" usmál se nesměle. "Stejně ji nepotřebuješ…"

"Myslíš?" rozzářila se.

Místo odpovědi ji vzal za ruku. Pořád se usmíval, teď však vypadal trochu odhodlaněji. Hrnek se směsí na vílí rtěnku byl okamžitě zapomenut.