Světýlka

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Povídku sice mám napsanou, ale tak nějak se mi podařilo málem zapomenout ji dát sem... Ale vzpomněla jsem si! Pořád ještě jedu #wordvember, takže spoustu dalších povídek najdete na facebooku tohoto blogu. Pokud se tam dostanete, určitě nezapomeňte komentovat, stejně jako tady! Tak příjemné čtení!

Vaše Lordie

“Tohle není fér,” odfrkl si Kornel a ohnal se mečem po šlahounu, který se mu ovíjel kolem nohy. “Já už tohle nedělám.” Přeseknutý šlahoun se stáhl a Kornel se zamračil na mihotavé světýlko, které se vznášelo nad cestou kousek před ním. “Jestli chcete pomoc, měli byste si hledat někoho jiného.”

Světýlko netrpělivě poskočilo, popolétlo na cestě o kousek dál a znovu se zastavilo. Kornel měl skoro pocit, jako by se na něj mračilo.

“No jo, už jdu,” odsekl podrážděně a ohnal se mečem po dalším šlahounu, který se po něm natahoval. “Ale jenom proto, abych od vás měl konečně klid.”

Pokračoval po úzké cestě mezi mokřady s nadějí, že ho bludička nevede někam, odkud už nebude návratu. Zatím se zdálo, že nic zlého nemá v úmyslu, dokonce ho několikrát zastavila, když málem šlápl mimo cestu. 

Nebyl si jistý, kdy se objevila další světélka. Možná se odněkud vynořila, nebo se rozdvojilo to, které tak urputně trvalo na tom, aby ho následoval. Zničehonic před ním poletovala světýlka dvě. A potom tři. Brzy jimi byl úplně obklopený, některá osvětlovala cestu před ním, jiná se vznášela kolem něj a pár se mu jich pletlo pod nohama. Zpočátku se trochu bál, aby o některé z nich nezakopl, ale zdálo se, že nejsou tak hmotná, aby něco podobného hrozilo. 

“Jestli mě vedete někam, kde se mi nebude líbit…” zabručel výhružně. Všechna světýlka se náhle zastavila a Kornel by přísahal, že se na něj dívají. Jedno z nich, přísahal by, že to bylo to úplně první, se kterým se setkal, se pomalu vzneslo do výšky jeho očí. Kornel si povzdechl. “Fajn. Dobře. Chápu. Tak jo. Nebudu se hádat. Můžeme jít, prosím? Nechci tady v bažině trávit celou noc.”

Světýlka, jako by byla spokojená s jeho rozhodnutím, se opět dala do pohybu. Místo aby Kornela znovu obklopila, tentokrát se rozletěla kupředu a olemovala pěšinu mezi mokřady jako dvě řady luceren. Kornel opatrně vykročil. Stále ještě byl obezřený, nedůvěřoval, že ho nevedou do nějaké pasti. Pomalým krokem prošel řadou stromů a ocitl se na místě, kde z prostředku pěšiny vyrůstal mohutný strom. Pěšina se kolem něj větvila a každá její polovina mířila jiným směrem. Když přišel o něco blíž, ukázalo se, že do stromu musel před časem uhodit blesk. Byl zlomený a z jeho zbytků k temné obloze trčely ostré, dlouhé kusy dřeva. U kořenů stromu se choulila postava, na první pohled lidská. 

Byla to dívka oblečená v maličko zamazané bílé košilce. Její dlouhé, rusé vlasy byly zachycené v prasklině zničeného stromu. Světýlka se kolem ní roztančila a ona ke Kornelovi zvedla vyděšené, uslzené oči. 

“Aha,” řekl trošičku přihlouple. Ovšem. Světýlka jenom hledala pomoc. “Neboj se,” dodal rozpačitě. “Jsem- jsem tu abych pomohl. Jen se podívám, co můžu dělat, ano?” 

Nesměle přikývla. Kornel opatrně přistoupil ke stromu, aby mohl zhodnotit situaci. Jak se zdálo, rusalčiny vlasy se dost nešťastně zachytily do stromu takovým způsobem, že ona toho při své drobné výšce nemohla mnoho dělat. Čím víc za vlasy tahala, tím víc byla uvězněná na místě.

“Tohle by se mohlo stát každému,” usmál se na ni. “Vsadím se, že kdyby můj bratr měl jako dítě dovoleno lézt po stromech, tohle by se mu stávalo pořád. Teď se chviličku nehýbej…” Pomocí svého meče (doufal, že to nikdy neuvidí jeho učitel šermu) opatrně rozšířil prasklinu ve dřevě a stejně opatrně z ní vyvlékl rusalčiny vlasy. 

“Tak, a jsi volná!”

Rusalka vyskočila na nohy, ujistila se, že se její vlasy znovu někde nezachytí a radostně se zatočila. Světýlka kolem ní zavířila jako roj světlušek. Potom se na Kornela usmála. Chvíli se jeden druhému dívali do očí. Potom pomalu zvedla ruku a vytrhla si několik vlasů. Svinula je do kroužku, vložila mu je do pravé ruky a pevně mu ji zavřela. Pak mu na hřbet ruky vtiskla lehký polibek a mrkla na něj. Než se Kornel vzpamatoval, byla pryč ona i všechna světýlka. Až na jedno, které zůstalo, aby mu ukázalo cestu ven.