Odřezky trávy

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak už mám víceméně víc času na psaní. Nebo bych aspoň měla, kdybych byla doma a měla internet a tak. Takže je tu pro změnu další šuplíkovka! Tahle tu snad ještě nebyla...

Vaše Lordie

    “Co to děláš?”

    “Pracuju.”

    “Hm. Nepovídej. To by mě ani ve snu nenapadlo. Ne, počkat, nenapadlo. Ty skoro nikdy nepracuješ, Myrno.”

    Terry se posadil na okraj stolu a s očekáváním se na Myrnu zadíval. Měl pravdu, Myrna se práci vyhýbala, pokud mohla. Proto bylo to, že seděla u stolu s hromadou dřevěných hůlek, lepidla a provázků, tak zvláštní. Možná až podezřelé. Chvíli sledoval, jak cosi motá, ale bylo vidět, že si není úplně jistý, o co přesně jde. 

    “Můžu vědět, co přesně to má být?”

    “Štětec.”

    “Štětec,” opakoval Terry. Pořád se zdálo, že mu to úplně nedává smysl. “Neuraž se, prosím, ale nebývají součástí štětce štětiny nebo tak něco?”

    “Tyhle štětce nejsou se štětinama. Místo nich použiju trávu.”

    “Oh. To by vysvětlovalo, proč jsi strávila skoro hodinu odřezáváním kousků trávy a pak jsi je vyklopila na bílý ubrus. Dá se vůbec s takovým štětcem malovat?”

    “Tak to nemám tušení. Já s nima malovat nebudu.”

    “Znamená to, že jsou pro někoho jiného?”

    Myrna chvíli zamyšleně zírala před sebe. Zjevně se snažila rozhodnout, jestli je dobrý nápad Terrymu říct pravdu.

    “Takhle, pokud mi to nechceš říct, tak-”

    “Je to pro jednu holku od Leeho z práce,” povzdechla si Myrna nakonec.

    “Oh. Pořád nesleduju,” povzdechl si Terry. 

    “V pohodě, já ti to vysvětlím,” zazubila se Myrna a dál motala pár odřezků trávy na konec dřívka. “Víš, jak Lee dělá v kavárně?”

    “Samozřejmě. Chodíme tam přece několikrát v týdnu, ne?”

    “No, tak tam pracuje jedna holka. Vlastě tam chodí na brigádu. Ono jich tam chodí na brigádu víc… Pamatuješ si na tu s těma barevnýma vlasama?”

    “Hmmm…” Terry se na okamžik zamyslel. Navzdory tomu, jak byl obvykle paranoidní, neměl zrovna nejlepší paměť na lidi. Pokud ale věděl… “Jo, myslím, že vím, koho myslíš. Většinou vaří čaje.”

    “Jo, ta s tou černou čelenkou. Mimochodem, ptala jsem se jí, odkud ji má a řekla mi-”

    “K věci, Myrno.”

    “Aha, jo. Promiň. No, takže tahleta holka, Isa se jmenuje, pracuje s Leem v kavárně. No a já a Lee jsme chtěli jít v pátek ven, protože mi říkal, jak jste na procházce s Mazlíkem našli tu hlavu, a mě napadlo, že když se tam zajdeme podívat, třeba narazíme na něco zajímavýho. Takže jsme si naplánovali celej den - nejdřív si dáme u nás doma snídani, pak půjdem do toho parku a nakonec zajdem na večeři a do kina. Věděl jsi, že teďka dávaj ten novej film?”

    “Ne, to jsem nevěděl,” zabručel Terry. Nebyla to pravda, ve skutečnosti se zrovna chvíli před tím díval na program kina. Ale byl podrážděný, protože naprosto nesnášel, jak Myrna neustále kličkovala a odbíhala od tématu. “Ale pokračuj. Co je za problém?”

    “Ukázalo se, že Lee má v pátek být v práci.”

    “Takže jste se chtěli domluvit s tou holkou, jestli za něj vezme směnu, co?” domluvil za ni Terry. 

    “Nepřerušuj mě!” zamračila se Myrna. “Ale jo, přesně tak to bylo. No, a ona řekla, že klidně, ale že za to bude chtít nějakou laskavost.”

    “Takže… ta laskavost je, že pro ni vyrábíš štětce.”

    “Jo.”

    “Z trávy.”

    “No,” nadechl se Terry, spokojený, že ten zdlouhavý výklad konečně skončil. “Aspoň že nechtěla třeba tvojí duši, nebo tak něco.”

    “To ne,” zasmála se Myrna. “Ona říkala, že nemůže chtít něco, co nemám.”