Použité čajové sáčky

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

A je to tady, už je skoro zkouškové, já doháním, co můžu, a psát nestíhám. A to mám do konce května napsat povídku. No. Snad se dožiju aspoň prázdnin. Než budu schopná zase psát, mám tu pro vás další šuplíkovou povídku, která tady na blogu ještě nebyla, tak si ji užijte!

Vaše Dark Lord

NEVYHAZUJTE POUŽITÉ ČAJOVÉ SÁČKY, PROSÍM.

Přesně tak zněl nápis vyškrábaný něčím ostrým do rohu psacího stolu v přední místnosti misthavenské knihovny.

Terry si zpočátku nebyl jistý, proč. Jediné, co věděl, bylo, že v jeho pracovně je na polici tácek označený "sáčky od čaje", na kterém není obvykle ani jeden čajový sáček. Rozhodl se ale vzkaz na stole dodržovat. Koneckonců všechny instrukce, které ohledně knihovny obdržel, měly nějaký význam. Takže pokaždé, když si dělal čaj, což bylo poměrně často, nechal použitý sáček na tácku. Do druhého dne obvykle zmizel. Bylo to divné. Ale na druhou stranu to nebylo o moc divnější než ostatní věci, které se v knihovně děly.

Nejde říct, že by Terry nechtěl vědět, co se s použitými sáčky děje. Naopak, byla to jedna z jeho priorit, co se zjišťování informací o knihovně týče. Problémem bylo, že ať dělal cokoliv, zjistit se mu to nepodařilo. Většina jeho pokusů o přespání v knihovně se nesetkala se zdarem (buď mu v tom zabránil někdo z jeho přátel, nebo si to na poslední chvíli rozmyslel, popřípadě prostě nevydržel a usnul) a jediný pokus o natočení tácku se sáčky na kameru skončilo tím, že si musel koupit úplně novou kameru. Ta stará totiž skončila na podlaze, poškrábaná a pokrytá něčím, co vypadalo jako otisky zubů. A vždycky, když se na to chtěl zeptat dr. Smithe, něco mu v tom zabránilo. Nakonec se Terry rozhodl vypracovat plán, díky kterému by to konečně mohl zjistit.

"A ty si jsi jistý, že to tentokrát bude fungovat?" zeptala se tak trochu skepticky Bethany, zatímco si v přední místnosti knihovny rozbalovala karimatku.

"No, bude nás tady víc, takže bychom se mohli vzájemně udržet vzhůru," podotkl Terry. "Stoprocentní naději asi nemám, ale vyjít by to mohlo."

"A ty věříš tomu, že my tři vydržíme vzhůru celou noc?" vyprskla Myrna a snažila se rozepnout spací pytel, do kterého se před půl hodinou zapla. Pořád ještě se jí nepodařilo se dostat ven.

"Možná bychom mohli spíš držet hlídky, ne?" navrhla Beth a začala Myrně pomáhat z jejího mikrovláknového vězení. "Tak se postupně vyspíme všichni."

"Proč mě tohle nenapadlo?" zaúpěl Terry.

"Musíš taky nějaké nápady nechat nám," mrkla na něj Beth.

"Jo… to asi jo…"

***

Kdosi s ním třásl. Nebylo to nic hrozného, ale probralo ho to. Když se rozkoukal, spatřil přímo nad sebou rozmazaný Bethanin obličej.

"Co to-" začal, ale přitiskla mu ruku na ústa a zavrtěla hlavou. Druhou rukou mu podala brýle. Potom kývla hlavou směrem k jeho stolu.

Na poličce nad stolem se něco hýbalo. Jemně, nazelenale to světélkovalo. Terry dokázal v šeru rozeznat asi půl metru dlouhého tvora s hadovitým tělem. Po celé délce měl světélkující skvrny. Tvarem těla, společně s párem ještěrčích nohou a blanitých křídel, připomínal malou wyvernu.

"Knihowyrm," vydechl Terry tiše. "O těch jsem četl."

"Pak nám o nich povíš," sykla Myrna a šťouchla ho do žeber.

Malý knihowyrm se obezřetně rozhlédl po místnosti. Chvíli vypadal trochu nejistě, ale jak se zdálo, nakonec usoudil, že mu nic nehrozí. Obrátil se tedy k tácku s několika čajovými sáčky, které tam Terry předchozího dne nechal. Natáhl křídla, opatřená na koncích několika prstíky jako u netopýrů, a popadl jeden z nich do drápů. A zahryzl se do něj. Několik vteřin potom si, jak se zdálo, jen užíval tu chuť. Potom vzal sáček do zubů, další dva chytil do drápků na nohou a zatřepal křídly. Při tom se ohlédl.

Terrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, že se knihowyrm dívá přímo na něj. Když si to konečně uvědomil, tvoreček na něj mrkl. Pak roztáhl křídla a vznesl se do vzduchu. Dívali se za ním, dokud nezmizel mezi policemi.