Prosincová gotika

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

A máme tady prosinec a tím pádem zase obvyklý zveřejňovací rozvrh, tedy každostředeční povídka. Nebo něco. Dneska je to spíš to něco. Krátké něco. Ale snad to bude stačit.

Tak příjemné čtení!

Vaše Dark Lord

• Všechny ulice a obchody mají vánoční výzdobu. Už pěkně dlouho. Kdy se objevila? Bylo to před měsícem? Před dvěma? Zůstala tam z loňska? Kdo ví…

• Stromy jsou holé a jejich větve se jako křivé prsty natahují k obloze. Každý den o něco blíž a blíž… Jednou na ni dosáhnou a strhnou ji dolů. Nepřejete si vědět, co se stane potom.

• Na náměstí je řada stánků. První z nich prodává svařák. Ten druhý taky. Stejně tak třetí. Rozhlédnete se kolem. Na obě strany se táhne nekonečná ulička stánků se svářákem.

• V hlavě vám hraje vánoční koleda. Nepamatujete si slova, nedokážete si vybavit melodii, ale víte, že to musí být vánoční koleda. Co jiného by to bylo v tuhle roční dobu?

• Snažíte se rozmotat vánoční světýlka. Už jste jich z krabice vytáhli možná kilometr a ještě stále nejste hotovi. Šňůry se světýlky se vám ovíjejí kolem nohou jako hadi. Touží po vaší krvi nebo jen mají přirozenou touhu něco omotat? Nejste si jistí, jestli to chcete zjišťovat.

• Pečete cukroví. Už ho pečete celé hodiny. Trouba je rozpálená, všude to voní, přinášíte další a další druhy těsta. Proč je jich tolik? Chtěli jste jenom vanilkové rohlíčky. Co je tohle vůbec za recept?!

• Zeptáte se člena rodiny, co chce k Vánocům. Jen se usměje a řekne: "Nic nepotřebuju. Nemusíš mi dávat nic." Jeho úsměv je prázdný, jeho oči zírají do prostoru a lesknou se v nich vánoční světýlka. Už je ztracen.