Mráz

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Už jsem si myslela, že dneska mezi školou a tvořením těsta na cukroví zveřejním akorát něco ze šuplíku. Ale povedlo se mi napsat povídku! A pro jednou se mi i celkem líbí! Tak snad se bude líbit i vám.

Příjemné čtení a nezapomeňte komentovat.

Vaše Dark Lord

Venku byla zatracená zima. Dláždění i zdi domů byly pokryté námrazou, která na oknech tvořila složité obrazce, a všem živým tvorům šla od úst pára. Sára vtrhla do obchodu a rychle za sebou zavřela dveře.

"Tam je zima!" křikla do obchodu a mnula si ruce, aby se trochu zahřála.

"Však už je prosinec," odpověděla jí klidně Ignácie. Klečela u kamen v zadní místnosti a rozdělávala oheň. "Pojď dozadu, ať se trochu zahřeješ."

Sára poslechla a zabrala si místo na židli blízko kamen.

"A tma tam je," dodala.

"Už jenom pár dní," usmála se povzbudivě Ignácie a přivřela dvířka kamen, za kterými už poskakovaly jasné plamínky. "I když předtím to možná bude ještě trochu horší."

"Tma a zima. Už se nemůžu dočkat."

"Není to tak zlé. Když si člověk může zalézt do tepla, může to být i celkem příjemné. A jakmile začne sněžit, nebývá obvykle takový mráz."

"Už aby to bylo," povzdechla si Sára a poposedla si o kousek blíž ke kamnům

"Přinejmenším tady už bude za chvíli teplo," prohlásila Ignácie a vytáhla z police hrnky. "Kávu? Nebo čokoládu? Od včerejška tady mám výbornou směs."

"Prosím," zaúpěla Sára

***

Brzy už bylo teplo v celém obchodě a zadní místnost naplnila vůně horké čokolády. Sára konečně odložila vrstvy oblečení navíc a s hrnkem čokolády se usadila na stole v obchodě. Ignácie si pro sebe zabrala židli. Na rameni jí seděl Petržel a kradl sušenky. Ulice venku byla stále zmrzlá a námraza na skle výlohy vypadala jako složitý květinový vzor.

"Divila bych se, kdyby v té kose někdo vůbec chtěl jít ven," poznamenala Sára a usrkla čokoládu.

"Někdo by se jistě našel," řekla Ignácie. "Víš už přece, jak to Na Rozcestí chodí."

"Já jsem hlavně ráda, že teď ven nemusím. Je tady hezky teplo a-"

V tu chvíli se rozletěly dveře a dovnitř zavál ledový vítr. Zvonek se rozřinčel jako divý. A směrem od dveří dovnitř se začala šířit tenká vrstva jinovatky.

"Že já radši nemlčela," povzdechla si Sára.

Do obchodu vstoupila podivná osoba. Ani muž, ani žena, dlouhé vlasy lemující zimou promodralý obličej a prošívaný plášť s bílým kožíškem jim vlál kolem těla. Když návštěvník promluvil, znělo to jako sněhová bouře a zvonící rampouchy a tichá krajina zapadaná sněhem zároveň. Sára neměla tušení, co by ta bytost mohla chtít, ale zdálo se, že Ignácie jí rozumí.

"Ledový oheň, jistě," usmála se, ačkoliv při tom drkotala zuby. "Někde ho tady mám…" zahleděla se na police nad stolem. Sára mezitím trochu zklamaně zírala na pomalu zamrzající kdysi horkou čokoládu.Trhla sebou, když se těsně za ní ozval Ignáciin nadšený hlas: "Tady ho máme!"

Ignácie ukazovala na velikou sklenici na poličce. Uvnitř se míhal jasně modrý plamen.

"Sáro, drahoušku, donesla bys mi své rukavice?"

Sára vděčně zmizela v zadní místnosti, kde v kamnech stále praskal oheň. Sem už mráz nedosáhl a ji na chviličku napadlo, že by tady možná mohla zůstat, než zákazník odejde. Tu myšlenku rychle pustila z hlavy. Zákazník neodejde, dokud nedostane co, o co žádá. Musí tedy udělat všechno proto, aby to bylo co nejdřív. Popadla rukavice ze stolu, kde je předtím nechala a spěšně se vrátila do obchodu.

"Děkuji ti," usmála se Ignácie a rukavice si oblékla. Potom sundala sklenici z police a postavila ji na stůl. Ledová bytost přikývla a sáhla do záhybů svého pláště. Chvíli se zdálo, že něco hledá. Pak jedním plynulým pohybem ruku vytáhla, vzala sklenici a na její místo něco upustila. Ukryla sklenici pod plášť a opět promluvila. Sára měla pocit, že jí ten hlas zalézá až do morku kostí, ale Ignácie se usmála.

"Ovšem," řekla. "Tím jsme vyrovnaní. Těšilo mě."

Obchodem zavál ledový vítr a postava zmizela ve víru vloček. Dveře se za ní prudce zabouchly a zvonek znovu zařinčel. Jinovatka z podlahy a zboží rychle mizela a Sára obrátila svou pozornost k předmětu, který jim zákazník nechal za ledový oheň. Křišťál vybroušený do tvaru sněhové vločky na stříbrném řetízku.

"Podívej," zazněl těsně vedle ní Ignáciin hlas. "Venku sněží."