Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak se mi pořád daří psát povídky pro #wordvember, což mi celkem ulehčuje práci, protože nemusím vymýšlet témata! Anyway, tady máte dnešní povídku, pokud si chcete přečíst i jiné než ty středeční, zaskočte na mou facebookovou stránku, tam najdete všechno, co jsem za letošní wordvember zatím napsala.
Tak příjemné čtení.
Vaše Dark Lord
Dr. Smith zíral na papír, který právě vyjel z jeho tiskárny. To, co na něm stálo, nedávalo smysl. Nebo možná dávalo, ale on ho neviděl. No, koneckonců to pořád mohla být nějaká chyba.
'To děvče pořád ještě čeká venku,' uvědomil si najednou.
"Griseldo, pošlete mi sem Myrnu!" zavolal nahlas na zdravotní sestru. Z vedlejší místnosti se ozval klapot kopyt po podlaze. Gaufrid se s hlasitým povzdechem opřel a snažil se vymyslet, co přesně jí řekne. Ještě jednou očima přejel výsledky Myrnina krevního testu, ve snaze najít něco, co by mu pomohlo.
Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na dveře a následné zavrzání, jak se pootevřely. Dovnitř nakoukla jeho zdravotní sestra.
"Všechno v pořádku?"
"To si nejsem jistý. Ale nějak se s tím budeme muset vypořádat."
Sestra potřásla hlavou a odhrnula si na blond obarvený pramen vlasů z očí. Brzy přijde s novým přelivem, napadlo Gaufrida. Už má zase zelené kořínky.
"Vedu vám Myrnu."
"Výborně, ať jde dál."
Dveře se otevřely ještě o něco víc.
"Tak prej máte ty moje výsledky, doktore."
"Ano, je to tady," zamával na ni papírem. Myrna se usmála a vešla dovnitř. Zdravotní sestra za ní okamžitě zabouchla dveře.
"Prosím, posaď se."
Myrna poslechla, na tváři stále široký úsměv.
"Vždycky mě zajímalo, co všechno se dá zjistit z něčí krve a… no, toho druhýho."
"DNA. A ano, rozhodně je to nesmírně fascinující."
"Takže co? Prošla jsem?"
Gaufrid se musel proti své vůli usmát.
"Tady nejde o to, jestli jsi prošla nebo ne. Důležité je, co se ze vzorků zjistilo. Ukázalo se, že máš poměrně zvláštní reakci na některé běžné předměty."
"Jo, proto se ten test prováděl, ne? Aby se zjistilo, proč se to děje."
"Přesně tak. Takže, jak bych to řekl? Tvoje krev má neobvyklou strukturu."
"Aha…" zamumlala Myrna a na okamžik se zatvářila, jako by přesně věděla, o čem dr. Smith mluví. Pak jí ten výraz rychle zmizel z tváře. "Co to přesně znamená?"
"Tím si právě nejsem jistý. Na první pohled působí celkem normálně, ale je na ní něco, co není pro lidi obvyklé."
"To jako že nejsem člověk?"
"Nic takového jsem neřekl!" zvedl dr. Smith ruce v hrané sebeobraně. "Chci říct, je tu jistá šance, ale nemyslím si, že by byla nějak velká. Vzpomínáš si na svoji rodinu?"
Myrna se na chvíli zamyslela.
"Moc ne… Vím, že jsem měla bratra, ale to je asi tak všechno. Kdysi jsme s Terrym zkoušeli zjistit aspoň jak se jmenovali, ale vůbec nic z toho nebylo. Jako by vůbec neexistovali. Mám jenom dojem, že můj bratr se jmenoval nějak na R. Robert, Robin, tak nějak…"
"Rozumím," řekl dr. Smith. "No, mohl bych se o tvé rodině pokusit něco zjistit svými vlastními prostředky. Mám dojem, že tyhle dvě záležitosti by mohly být propojené."
"To jako fakt?"
"Je to nejpravděpodobnější vysvětlení."
"Takže… to by znamenalo, že někdo z mých příbuzných nebyl člověk nebo tak něco, žejo?"
"Ta možnost tu je. Zkusím zkontaktovat pár lidí, kteří by mi s tím mohli pomoct a ozvu se."
"Bezva," zazubila se Myrna. Pak na okamžik zase zvážněla. "Neříkejte o tom Terrymu, jo? Nechci aby se kvůli tomu nervoval nebo tak něco. Má toho poslední dobou dost."
"Neboj se," usmál se dr. Smith. Rozloučili se a pak už se jen díval, jak odchází. Při tom si uvědomil, jak moc mu připomíná někoho, koho znal kdysi hodně dávno.
Žádné komentáře:
Okomentovat