Zdravím, smrtelníci, nemrtví i jiní!
Tak je tu zase neděle a s ní další povídka. Přemýšlím, co bych vám k ní řekla, ale nic moc mě nenapadá... Nějaké nápady? (no jó, pro někoho, kdo se vydává za spisovatele, je to trochu ostuda, ale co mám dělat?) Beru všechno - tipy, jak psát úvody, návrhy na povídky, dotazy, názory...
No, a protože tu jsme kvůli dnešní povídce, přesuneme se konečně k ní.
Enjoy it, my dear pumpkins
Vaše Dark Lord
Našli ho v sobotu ráno na zápraží. Středně velký košík až po okraj naplněný černým peřím. A nebyl jen naplněný peřím. Při bližším zkoumání se ukázalo, že peří je zapletené i v samotném košíku a tvoří překvapivě velkou část jeho stěn. Žádný vzkaz u něj nebyl. Terry měl nejdřív podezření, že jde o nějaký Myrnin vtípek, ale ta trvala na tom, že s tím nemá nic společného.
"Kdo by nám posílal košík peří?" uvažovala nahlas Bethany a sehnula se, aby košík zvedla. Terry ji prudkým pohybem ruky zarazil.
"Počkej! Nevíme, od koho to je. Pokud si ho vezmeme, můžeme se tím zadlužit u někoho z Jiných."
"Co chceš tedy dělat?" vyzvídala Myrna.
"Necháme ho tady, dokud se k němu někdo nepřihlásí."
"To je pěkně trapnej plán."
"Ale je to ten nejlepší, co máme. Zrovna ty bys měla vědět nejlépe, že nic není zadarmo. Ne doopravdy. Ne u nich."
---
"Hej, víte, že máte na zápraží košík s peřím?" Lee si sundal bundu a pověsil ji na háček v předsíni.
"Jo, je to past," odpověděla mu Myrna z kuchyně.
"Past?"
"Nevíme, co to je," upřesnil Bethanin hlas. "Prostě se to tu objevilo. A nestůj tam tak, všichni jsme v kuchyni."
"Rozumím," zamumlal Lee a vstoupil do kuchyně. Obě dívky tam seděly u stolu a Terry se soustředěním středověkého alchymisty pobíhal kolem plotny. "Víte, kdo ji přinesl?"
"Kdybychom to věděli, máme o problém míň," oznámil Terry. "Nechceme se kvůli takovému nesmyslu někomu zavázat."
"Jistě, to chápu," odpověděl Lee a nabídl Terrymu svou pomoc. Ten se po něm ohnal sběračkou.
"Bere to hrozně vážně," sdělila Leemu Bethany. Vypadala poněkud pobaveně.
"Ten košík?"
"Měla jsem na mysli vaření, ale řekla bych, že se to dá vztáhnout na obojí."
"Je to celkem roztomilý, nemyslíš, Beth?" zazubila se Myrna a Bethany zrudla. Terry ze sebe vydal něco mezi vypísknutím a vyjeknutím. Dost neobratně se to pokusil zamaskovat kašlem, ale Myrna a Lee už na sebe vrhali vědoucné pohledy.
"Dá si někdo čaj?" zeptala se rychle Bethany ve snaze změnit téma.
"Mhm," přikývla Myrna. "Mátový."
"Máta není," oznámila jí Bethany s kamennou tváří.
"Cože? Ale vždyť máme-"
"Máta není," opakovala Bethany. "Prosím. Usnesli jsme se s Terrym, že máta dneska došla. Cokoli jiného?"
Myrna zamumlala tiché "kakao" a zatvářila se tak dotčeně, jak to jen šlo.
Znenadání se z předsíně ozval zvuk, něco jako cvaknutí dvířek pro kočky, následovaný dalším zvukem, jako by jimi někdo něco protahoval. Pak se ve dveřích do kuchyně objevil Loki. Trochu se potácel a několikrát narazil do veřejí, protože košík z verandy mu z nějakého důvodu seděl na hlavě jako přilba. Následoval ho Oleg, provázený oblakem černého peří.
Terry vydal další zvuk, tentokrát něco mezi zavrčením a zaúpěním. Myrna vyprskla.
"Vypadá to, že váš problém s košíkem se vyřešil," poznamenal Lee.
"Teď je to Lokiho problém," dodala Bethany.
"Takže tohle je Loki?" zajímal se Lee. "Zatím jsem o něm jen slyšel." Jeho hlas zněl trochu zvláštně a Myrna si toho hned všimla.
"Hele, jsi v pohodě?"
"J-jistě," zamumlal Lee, přitom ale z Lokiho, který konečně shodil svůj nově přivlastněný košík, nespouštěl oči. "Jen přemýšlím, jestli jsem ho neviděl ve městě."
"To je docela možný, hrozně rád se toulá. Je to hroznej rošťák."
"To věřím," přikývl Lee a zamyšleně sledoval, jak Loki, následován Olegem, leze do košíku. Oba kocouři se tam uvelebili a okamžitě začali příst. "To věřím."
Žádné komentáře:
Okomentovat