Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Hádejte, kdo je tu tele a polil si notebook! Ano, správně, jsem to já. Takže notebook je v servisu a já píšu povídky na mobilu. Ach, jak hluboko jsem to klesla... No, vlastně ne tak hluboko, povídky na mobilu píšu celkem běžně a jejich kvalita je asi tak stejná jako u těch, které jsem napsala na počítači nebo ručně. Není to nic světobornèho, nevím ani, jestli to dává smysl, ale asi to bude muset stačit.
Tak příjemné čtení.
Vaše Dark Lord
Slýchal to všude kolem sebe, vlastně většinu svého života. "Citu neporučíš." Příliš tomu nerozuměl. Jistě, věděl, co jsou city. Jemu samotnému rozhodně nescházely. Byl si ale jistý, že slovy "citům neporučíš" myslí lidé něco trochu jiného.
Dívky ho nikdy příliš nezajímaly, většinu svého času věnoval studiu věcí, které ho zajímaly. Konkrétně nadpřirozeno.
Lidé, kteří neměli tušení, co to znamená, a navíc ho neznali, říkali, že je "rozumný". Ti, kdo ho znali, říkali buď, že je "jiný" nebo "divný".
"Záleží na tom?" prohlásila Myrna, když se jí s tím svěřil. Bylo jim oběma patnáct a seděli ve větvích rozložitého dubu.
"Mně ano," zabručel Terry a posunul si brýle. "Jsem vážně tak nenormální?"
"Co je vlastně normální? Hele, pokud chceš na takovou otázku znát odpověď, neptej se mě. Já jsem přesně ten člověk, co o tomhle nemá ani páru."
"Možná je se mnou něco špatně..."
"Blbost! Jediný, co je s tebou špatně, je tvůj účes. Uvažoval jsi někdy o delších vlasech?"
"Prosím, nedělej si z toho legraci, ano?"
"Promiň, jenom se snažím odlehčit atmosféru. Ale věř mi. To, že funguješ odlišně, neznamená, že je to špatně. Jasný? Věř mi."
A Terry se rozhodl jí věřit. Myrna byla ten nejdůvěryhodnější člověk, jakého znal, a pokud mohl někomu důvěřovat, byla to ona. Možná nebyl tak rozumný, jak se mnohým zdálo, a jeho city byly nastavenýmé trochu jinak než bývá pro většinu lidí obvyklé, ale i tak to mohlo fungovat. A nebylo to špatně.
Žádné komentáře:
Okomentovat