Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Je tu zase neděle a já stále nemám počítač. Ne, že by mi to bránilo ve vytváření dalších povídek, to rozhodně ne. A tak je tu další z těch wordvemberovských (protože když se k obědu peče pizza, špatně se při tom píše).
Tak příjemné čtení.
Vaše Dark Lord
Z Olegova polštářku se něco sypalo. Bethany si toho všimla, když ho vytáhla z pračky. Nejprve ji napadlo, že to možná bude stará vycpávka, ale působilo to spíš jako prach. Bylo to trochu zvláštní, protože i když se polštářek právě vypral, prach, který z něj padal, byl úplně suchý. Kde by se ale v polštáři vzal prach?
Nabrala trochu mezi prsty a promnula ho. Nebyl to prach. Byl to popel. A byla hodně už docela pořádná hromádka.
Bethany zvedla polštář, který během zkoumání popela nevědomky upustila na zem. Popel se začal znovu sypat.
"Doufám, že je to jen nějaký Myrnin vtípek a ne nějaká nadpřirozená hloupost," povzdechla si. Otočila polštář tak, aby jeho roztržený roh směřoval nahoru, a zamířila do kuchyně. Bude nejlepší, když Olegovi polštářek znovu vycpe a zašije.
Jak začala v kuchyni párat šev, vysypala se na stůl další trocha popela.
"Tohle není možný," zamumlal Bethany zmateně a nakoukla do vzniklého otvoru. Látka byla ale příliš tmavá, takže v jejím stínu nebylo nic vidět. Zajela tam tedy rukou. Když ji vytáhla, držela další hrst popela. Byl nesmírně jemný, ale jí se začínalo zdát, že vyplňuje celý polštář. Proč by ale někdo plnil polštář popelem?
Nejlepší by bylo všechen popel vysypat a vycpat polštář nějakou vatou nebo molitanem. Ne, že by doma něco takového měli. Zatím tedy popel nechala v polštáři a vytočila Terryho číslo.
"Haló? Terry? Promiň, já vím, že jsi v práci... Jo, samozřejmě... Hm... Promiň, že tě přerušuju, ale o Olegovi jsem zrovna chtěla mluvit... Nebo spíš o jeho polštáři. Potřebovala bych nějakou vatu, abych ho mohla znovu vycpat... Cože? Počkej, to myslíš vážně? Proč by tam- ...Terry! Fajn, počkám na tebe."
***
Přibližně za půl hodiny se rozlétly hlavní dveře a Terry vtrhl do domu jako velká voda.
"Kde je ten polštář?" zeptal se místo pozdravu. Bethany vykoukla z kuchyně.
"Taky tě ráda vidím," odsekla.
"Promiň," zamumlal, celý rudý rozpaky, a protáhl se kolem ní. V kuchyni se vrhl ke stolu a začal zkoumat rozpáraných polštář.
"Roztrhl se v pračce," odpověděla mu Bethany na nevyřčenou otázku. Terry mlčky přikývl a chvíli se hrabal v popelu.
"Vysvětlil bys mi, proč je Olegův polštářek vycpaný popelem?" vyzvídala Bethany. Pokud o podivných věcech z knihovny někdo něco vědel, byl to Terry. Vždyť to byl on sám, kdo předchozího dne polštářek přinesl postříkaný od čehosi, co mohla být krev, a žádal o jeho vyprání. "Vím o různých věcech, kterými se dá vycpat polštář, ale popel by mě tedy nenapadl."
"Je to popel z části knihovny, co vyhořela," vysvětloval Terry. Trochu neobratně při tom nabíral popel do dlaní a sypal ho zpátky do polštářku.
"Přesněji řečeno, je to popel z knih. Dr. Smith mi o tom něco povídal. Knihy se obvykle nepálí, ale když se stane, že kniha shoří, obvykle následkem nějaké nehody, uloží se její popel do polštáře. Prý to přináší zajímavé sny... Jsem si docela jistý, že sny osmózou nevznikají... No, na druhou stranu se v magii knih ještě moc nevyznám, takže je to docela dobře možné..."
"Takže Oleg má vlastní snový polštář?"
"Spíš bych řekl, že doslova spí v knihách."
"Tak by se to asi taky dalo říct," souhlasila Bethany. "Takže mu všechen popel vrátíme?"
"To bude nejlepší," přikývl Terry. "Nerad bych, aby mi přišel mňoukat pod okno jenom proto, že mu v polštářku chybí kousek knížky."
Žádné komentáře:
Okomentovat