Voda plynula

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Zkouškové je pořád ještě v plném proudu, ale aspoň se momentálně nehroutím. Na psaní nových povídek ani nahrávání podcastu to v současné době moc nevypadá, ale naštěstí mám pořád ještě šuplík plný povídek wordvemberovských. Tady je, prosím, další z nich. Příjemné čtení!

Vaše Dark Lord

Po ulici Na Rozcestí plynula voda. Nebyl to jen potůček jaký vzniká, když je velká bouřka. Ulicí se valila řeka hluboká nějaké čtyři metry. A plavaly v ní ryby.

Sára si toho všimla teprve kolem poledne. Na její omluvu je nutno říct, že se většinu dopoledne snažila vyčistit krb v zadní místnosti. Když byla konečně hotová a vešla do obchodu, aby to oznámila slečně Čejkové, teprve si všimla, jak po ulici plyne voda. Upozornila na to svou šéfovou. Ta jen přikývla.

"To se stává přibližně jednou do měsíce. Příliš se tím netrapte, tady nám nic nehrozí. Ale nedoporučovala bych vám teď chodit ven."

"To mě taky napadlo," zamumlala Sára. "To se sem dneska moc lidí nedostane, co?"

"Byla byste překvapená," oznámila jí slečna Čejková. "Bude to nejspíš znít divně, ale i při takové příležitosti k nám občas chodívají zákazníci."

V tu chvíli se rozcinkal zvonek nade dveřmi.

"Vidíte, a je to tady."

Sára se podvědomě nadechla a čekala vodu, která se každou chvíli měla nahrnout dovnitř. Nic takového se ale nestalo. V celé místnosti bylo i nadále sucho. Tedy až na místo, kde stál jejich zákazník a kde se pomalu vytvářela louže.

Byla to mladá žena, možná dvacetiletá. Dlouhé, černé vlasy jí padaly až do půli zad a ostře kontrastovaly se světle šedým kožešinovým kabátem, který měla na sobě.

"Promiňte," řekla. Měla příjemný, zpěvavý hlas s lehkým přízvukem. "Máte otevřeno?"

"Jistě," usmála se na ni slečna Čejková. "S čím vám můžeme pomoci?"

"Rozbil se mi hřebínek," vysvětlovala dívka trochu rozpačitě. "Potřebovala bych nový."

"Přála byste si něco konkrétního? Co se hřebínků týče, máme poměrně velký výběr."

"Ukažte mi, co máte."

Slečna Čejková se usmála.

"Ovšem. Hřebínky máme vzadu, hned pro ně dojdu. Sáro, dělejte, prosím, slečně společnost, než se vrátím."

Než stačila Sára odpovědět, byla slečna Čejková pryč.

"Bude hned zpátky," zamumlala rozpačitě.

"Já vím," usmála se jejich zákaznice zářivě. Odhalila při tom dvě řady lehce zaostřených zubů. Sára si ke svému vlastnímu překvapení uvědomila, že to působí spíš zajímavě než děsivě. Ta dívka měla navíc nádherný úsměv, který její tvář úplně rozjasnil. Vůbec byla velmi hezká.

"Vás jsem tu ještě neviděla," poznamenala dívka po chvíli ticha, které pomalu začínalo být trapné. "Pracujete tu?"

"Ano, ale teprve pár měsíců."

"To je hezké. Líbí se vám tu?"

"Není to úplně to, co jsem čekala… Ale není to špatné. Každou chvíli mě tu něco překvapí," přiznala Sára. Rozhodně nelhala. "Zatím nemám v plánu odsud odcházet."

"To je dobře. Chodím sem ráda," oznámila jí dívka. "Takže se tu určitě ještě uvidíme." A mrkla na ni.

"D-dobře…" vydechla Sára. V tu chvíli na sebe měla tak trochu vztek. Musí se zrovna teď začít červenat jako puberťačka?

Dívka se usmála a popošla o kousek blíž. Pomalu zvedla ruku a dotkla se Sářiny tváře. Její prsty studily, ale nebylo to nepříjemné. Nic neříkala, jen se na ni dívala a usmívala se. Její veliké, hnědé oči byly jako dvě bezedné studny. Sára se od nich nemohla odtrhnout. A vlastně ani nechtěla.

"Tak prosím, pojďte si vybrat!" ozvalo se za nimi tak náhle, že Sára leknutím nadskočila.

Přímo za ní stála slečna Čejková a v rukou držela dřevěnou truhličku. Byla otevřená a plná různých hřebenů.

"Ah, jistě!" zamrkala zákaznice překvapeně. "Vaše pomocnice mě tak okouzlila, že bych málem zapomněla, proč tu jsem!" Odstoupila od Sáry a nahlédla do truhličky. "Nádherné," pronesla. Chvilku se hřebeny přehrabovala. "Tenhle bude dobrý," prohlásila nakonec a ukázala slečně Čejkové kostěný hřeben zdobený drobnými perličkami.

"Výborná volba, slečno," informovala ji obchodnice. "Co se týče ceny, myslím, že bude stačit to, co obvykle."

"Ovšem," usmála se zákaznice. Zanořila ruku někam do hlubin svého kabátu. Když ji vytáhla, držela malý, kožený váček. "Tady to je."

"Výborně," řekla slečna Čejková a vzala si svou odměnu. "Bylo mi potěšením s vámi obchodovat."

"I mně," opáčila zákaznice. Potom se podívala na Sáru. "Budu se těšit na naše příští setkání," mrkla na ni. Sára stále ještě nebyla schopná jediného slova.

A pak se znovu rozezněl zvonek nade dveřmi. A obchod byl zase, až na obchodnici a její asistentku (a krkavce, který celou událost prospal na bidélku), liduprázdný. Voda venku dál plynula a v ní pluly ryby. Pluly dál po ulici a nevšímaly si svého okolí. Narozdíl od světlého tuleně, který se na okamžik objevil u výkladní skříně. Chvíli se velikýma, hnědýma očima díval dovnitř. Potom pleskl ocasem a byl pryč.