Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Je tu zas neděle a já bych si mohla donekonečna stěžovat na to, že zítra musím do školy atd. Takže to přeskočím a rovnou zmíním, že se nemůžu dočkat Trpasliconu (už mám naplánovaných pár cosplayů!). Jo, a taky je tu dnešní povídka.
Tak příjemné čtení
Vaše Phouka
"Lily? Hej, Lily, vnímáš mě?"
Lily sebou prudce škubla, jak ji nějaký hlas probral ze snu. Chvíli intenzivně mrkala a snažila se zaostřit. Trvalo to déle než obvykle.
Dřív než rozeznala postavu, která se nad ní skláněla, ozvalo se starostlivé: "Je všechno v pořádku?"
"C-co se stalo?" podařilo se Lily zamumlat.
"Nemám tušení. Našla jsem tě ležet tady ve skladě. Můžeš vstát?"
Lily konečně poznala o koho jde. Byla to Bethany, světlovlasá dívka, která se do města přistěhovala teprve nedávno. Moc dobře se neznaly, ale pracovaly ve stejném obchodě. Poslušně se od ní nechala zvednout na nohy.
"Nevypadáš dobře," řekla jí Bethany. "Možná by sis měla jít domů lehnout. Za hodinu stejně zavíráme, já to tu už zvládnu."
---
V tomhle městě bylo cosi zvláštního a Lily to cítila. Děly se tu věci, které nebyly přirozené a ona měla často pocit, jako kdyby ji někdo sledoval. Měla ale způsob, jak se s tím vypořádat.
Jakmile vyšla z obchodu na čerstvý vzduch, udělalo se jí trochu lépe. Popošla tak, aby byla z dohledu, a zalovila ve své tašce. Najít to, co hledala, jí netrvalo příliš dlouho.
Rozhlédla se, aby měla jistotu, že jí nikdo nesleduje. Když se ujistila, že je sama, otevřela malý kožený pytlík, který předtím hledala v kabelce. Byl plný jemného prášku, který se ve světle pouličních lamp jemně třyptil. Opatrně do něj zanořila prsty a špetku si nabrala. Jeden krátký okamžik obdivovala odlesky, jaké třpytivý prášek házel kolem, potom přiložila prsty k nosu a prášek zvolna vdechla.
Málem se jí podlomily nohy. Nebylo moudré brát si novou dávku tak rychle po té předchozí, ale nemohla si pomoci. Chtěla vidět.
Chvilku trvalo, než prášek zabral, ale když se dostavil účinek, Lily si oddechla. Všechno se najednou třpytilo a ona viděla všechno tak, jak to opravdu bylo. Mezi lidmi, kteří se pohybovali po ulicích, byli i takoví, kteří nebyli lidmi. Někteří se lidem podobali jen vzdáleně, se šupinami pokrytou kůží, porostlí srstí… Další bylo těžší rozpoznat. Mívali jen kočičí oči, náznak žaber skrytých pod límcem, ocas pod sukní… Lily je nyní všechny viděla a fascinovali ji a děsili zároveň. Někde hluboko jí cosi říkalo, že měla jít domů. Neposlechla. Místo toho se úplně oddala vlivu třpytivého prášku a s očima upřenýma na ty nelidské bytosti se posadila.
---
"Slečno? Haló, slyšíte mě?"
Lily pomalu, trochu omámeně vzhlédla. Tvář, která se nad ní skláněla, se třpytila. Vypadala, jako by patřila mladému muži, ale vyzařovalo z ní něco starého. S úsměvem jí zpod nosu setřel zbytek prášku.
"Zdá se, že vás vílí prach trochu zmáhá."
Dokázala jen přikývnout.
"Řekl bych, že není úplně bezpečné zůstávat tady," dodal. "Ne každý, kdo tu prochází, by s vámi měl dobré úmysly."
Silnýma rukama ji postavil na nohy.
"Tak. Pojďme vás dostat někam stranou. Jak se jmenujete?"
Cosi hluboko v ní křičelo, aby mu své jméno neříkala, ale třpyt, který z něho vycházel, otupoval všechno ostatní.
"Lily," slyšela svůj vlastní hlas. "Lily Fitzroyová."
"Lily Fitzroyová," opakoval a znělo to tak nádherně, že se jí málem znovu podlomila kolena. Najednou cítila neskutečnou touhu jít za ním třeba na konec světa.
"Nádherné jméno. Skutečně se k vám hodí. Mně můžete říkat Charles."
Znovu se usmál a Lily se zatočila hlava.
---
Probudila se ve své posteli s myšlenkou, že neví, jak se tam dostala. Poslední, co si pamatovala, byl jeho hlas, jak šeptá: "Teď spi, Lily Fitzroyová. Brzy si pro tebe přijdu a přivedu tě ke královninu dvoru."
Věděla, co to znamená. Byla zatracená skrze svou vlastní posedlost třpytem.
Tuto i další povídky z Wordvemberu 2017 najdete na adrese: https://www.facebook.com/themisthavenlibraryCZ/
Žádné komentáře:
Okomentovat