Zdravím, smrtelníci, nemrtví, i Jiní.
Tak tu máme Valentýna, ke kterému jsem se rozhodla nenapsat naprosto nic. Ne, že bych proti němu něco měla, láska je úžasná, i když ta romantická jde naprosto mimo mě. Ale mám tu pro vás aspoň kraťoulinkou povídku na téma týdne.
Tak příjemné čtení!
Vaše Phouka
Kdyby se ho někdo zeptal, co pro něj znamená slovo energie, Terry by jen těžko hledal odpověď, která by dávala smysl. Z hodin fyziky věděl, že existují různé druhy. Fyzika ho ale nikdy příliš nebavila.
I magie byla svým způsobem energie. Většinu času neviditelná (alespoň pro většinu lidí), ale na své okolí měla neuvěřitelný dopad. A podobně jako elektřina vydávala slabý, skoro neslyšitelný, bzukot.
Obvykle to skoro nevnímal. Byl to tichý zvuk, který splýval s okolím, a pokud se ně něj nesoustředil, nemusel si ho ani všimnout. Většina lidí žádný bzukot ani nevydávala. Nebylo na tom nic zvláštního, magie nebyla mezi lidmi příliš rozšířená. Když ale přišel do Misthavenu, prvních pár týdnů měl pocit, že se zblázní. Bzukot magie tu byl neobvykle silný a nevydávali ho jen lidé, ale i místa. Jakmile si začal zvykat, objevil v tom systém. Nejvýraznější bzukot obvykle vydávali Jiní nebo lidé, o kterých bylo známo, že magii praktikují. Jednou se o tom zmínil Bethany. Nejprve se na něj dívala, jako kdyby se zbláznil, ale potom prohlásila, že si není jistá, jestli mu rozumí, ale že mu věří.
O pár týdnů později navštěvoval Terry svou matku. Celé měsíce poprvé od chvíle, co se odstěhoval, stál znovu ve svém pokoji. Vždy si ho pamatoval jako tiché, klidné místo, kam se mohl ukrýt před všudypřítomným hlukem. Teď ale bylo něco jinak. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se změnilo, ale když na to přišel, přeběhl mu mráz po zádech. Celý pokoj naplňoval tichounký bzukot.
Žádné komentáře:
Okomentovat