Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak jsem přemýšlela, jak bych tenhle blog mohla trochu rozjet a napadlo mě, že bych se mohla maličko vrátit v čase.
V listopadu loňského roku jsme se účastnila výzvy zvané Wordvember, ve které jsem měla za úkol napsat každý den povídku na předem určené téma. Celou výzvu se mi podařilo splnit a teď bych se o povídky z ní ráda podělila i tady. To, že zrovna není listopad, prosím ignorujte.
Tak prosím, příjemné počtení
Vaše Phouka
Na stole byl neuvěřitelný chaos. Ležely tu knihy, jak poškozené, tak i kompletní, papíry a věci, které se Terry ani neodvažoval identifikovat. Na vrcholu toho všeho stál hrnek se zaschlými čajovými lístky na dně.
"Zdá se, že váš předchozí knihovník odešel ve spěchu," poznamenal Terry a vzal hrnek do ruky. Podle vrstvy prachu, která se na čajových lístcích usadila, se zdálo, že tu už dlouho nikdo neuklízel.
"Došlo tu k nehodě," odvětil dr. Smith a aniž by vzhlédl, začal se věnovat horní zásuvce stolu. Pokusil se ji otevřít, ale byla zamčená.
Terry mírně zvedl obočí.
"K nehodě?" opakoval sarkasticky. "Nedovedu si představit nic horšího než pád ze žebříku nebo, nedejbože, pořezání od papíru."
Dr. Smith se lehce usmál a vylovil z kapsy klíček na tenkém řetízku.
"Divil byste se," prohlásil, zasunul klíček do zámku v zásuvce a s cvaknutím ho otočil. "Měli jsme tu pár takových, co po knihovně bloudili celé týdny a to ještě dopadli dobře. Knihovny bývají nebezpečnější, než se zdá. Domníval jsem se, že jste si toho vědom, když jste tu práci bral."
"Já se domníval, že to bude klidná a nenáročná práce daleko od mojí rodiny," přiznal Terry. Jeho společník potřásl hlavou a otevřel zásuvku. Vylétlo z ní několik ohromných molů.
"V tom případě se vám hluboce omlouvám."
"Promiňte, ale asi nechápu, jak to-"
"To pochopíte," přerušil Terryho dr. Smith a natáhl k němu ruku. Držel v ní obálku, kterou chvilku předtím vytáhl ze zásuvky. "Tohle si vezměte."
Terry s otázkou "co to je?" neotálel ani vteřinu.
"Něco, co by se vám mělo hodit."
V obálce byla hrst mincí. Několik dolarů, asi dvě libry a pár takových, které Terry ještě nikdy neviděl. Vypadaly jako zlaté.
"To jsou-"
"Peníze. Na uvítanou." Dr. Smith ani nemrkl, když to říkal. V černých očích se mu zablesklo. Terry měl pocit, že se jeho údivem výborně baví.
"Nejsem si úplně jistý, jestli si za tohle něco koupím…"
"O to vůbec nejde. Ty peníze nejsou pro vás. Jsou na uvítanou těm, kdo knihovnu navštíví. Nějak si přece musíte zajistit jejich přízeň, nemám pravdu?"
"Chcete tím říct, že musím lidem, kteří sem přijdou, dávat peníze?"
"Neřekl jsem ani slovo o lidech. Existují i jiní tvorové, kteří mají zájem o vědomosti a krásná slova. Pár takových žije v hlubinách knihovny, o něco víc jich knihovnu navštěvuje zvenčí. Vždy je lepší si je příznivě naklonit."
"Vy mluvíte o nadpřirozených bytostech, jako jsou víly a tak," povzdechl si Terry.
"My jim říkáme Jiní," odvětil dr. Smith.
"To nemůžete myslet vážně!"
"Myslím to naprosto vážně, Terry. A věřím, že vy to víte taky. Nezmiňujte jejich jména, své pravé jméno neříkejte nikomu a snažte se se všemi dobře vycházet. Pokud si chcete zajistit jejich přátelství buďte zdvořilý. A nezapomeňte na peníze na uvítanou!"
Terry přikývl, s pocitem, že zřejmě nemá cenu se se zástupcem obce a víceméně svým zaměstnavatelem dohadovat. Jakmile se za dr. Smithem zavřely dveře, pohlédl do rohu, který byl do té chvíle ukryt za nimi.
"Jsi tu?"
Jeden ze stínů se pohnul a oddělil od ostatních. Nejprve byl poněkud neurčitý, ale po několika vteřinách nabral tvar. Připomínal teď vysokého může s dlouhými, neustále povlávajícími vlasy a parohy. Terry vylovil z obálky jednu minci a položil ji na podlahu před stínem. Na okamžik se odvrátil a když se znovu podíval, mince už tam nebyla.
Nový knihovník se usmál.
"Vítej v knihovně."
Všechny povídky z Wordvemberu 2017 najdete také na facebooku, na adrese https://www.facebook.com/themisthavenlibraryCZ/
Žádné komentáře:
Okomentovat